Podnět k založení nové obce dali poručníci nezletilých Gallasů Antonína Pankráce a Františka Ferdinanda (Gallasové byli syny generála Matyáše Gallase de Campo). Poručníci, hraběcí regent Stephan Rathmüller z Rathmülu a hrabě Wenzel z Weizenhofenu, vybrali pro novou obec místo kterému se mezi lidmi říkalo Buschdorf a na tom místě založili v roce 1657 vesnici. Na počest nezletilého Antonína Pankráce Gallase, narozeného v r. 1638, ji dali jméno Rudolfov (Rudolfstal). Lidé ale na starý název nezapomněli a dlouhá léta vesnici nazývali Busch-Neudorf.
K založení Rudolfova vedla zakladatele ryze ekonomická potřeba. Panská pokladna byla válkou vyčerpána a v horách byl dostatek dřeva které se dalo využít. Na nové stavby a výrobu dřevěného uhlí se spotřebovalo dřeva velké množství. Dřevo se pálilo i na popel, který byl potřena při výrobě skla. Nejlepší popel s největším obsahem drasla dával javor klen, pak buk a bříza. Tyto stromy byly k tomu cíli zvláště vyhledávány. Pálení popele se provádělo tak, že se stojící, nejraději suchý nebo polosuchý, strom obložil klestem a zapálil. Po shoření byl popel sebrán do pytle. (Zužitkovali se i stromy ve velmi špatně přístupných místech). Uvědomíme-li si, co asi následovalo když se zvedl vítr nebo při jiných nepředvídaných událostech, tak se nelze divit, že popeláři byli v různých nařízeních a instrukcích vrchnosti označováni jako největší škůdci lesa.
První trvalí obyvatelé se v roce 1657 do Rudolfova sháněli jen těžko. Pro svoji odlehlost, ze strachu před lidmi, strašidli a divou zvěří i pro nepříliš přívětivé prostředí dané polohou údolí, nemohla vrchnost dlouho najít nikoho, kdo by se v nově založené vesnici dobrovolně natrvalo usadil. Liberecký panský hejtman Fridrich Sauther, který si jako zástupce vrchnosti namohl dovolit nechat místo neosídlené,^*1 musel použít své neomezené moci a sáhnout k donucovacím prostředkům. V Kateřinkách byli vybráni dva mladí osadníci. Ti byli spoutáni a drábem dovlečeni do Rudolfova v řetězech. Tam museli drábovi pod přísným trestem slíbit, že místo neopustí a že na něm budou žít a řádně hospodařit. Byli to čerstvě ženatí mladíci Christoph Tallowitz a Christoph Seibt.
Časem se ke dvěma prvním osídlencům, dobrovolně přidali další osadníci.První dítě se v Rudolfově narodilo 25.11.1657 a v roce 1659 se slavila první svatba. Deset let po založení měla obec ve 13-ti chalupách 21 osídlenců i s rodinami.
Území obce má „přijatý“ ^*2 povrch (84 jiter) ^*3 651 čtvečních-sáhů. První osadníci si v tomto tvrdém a pro život člověka nepříliš přívětivém prostředí určili jako způsob obživy práci v lese a na chudých polích.

Historicky prvním, vrchností dosazeným, Rudolfovským rychtářem ^*4 (Scholze) byl Adam Pietsch. V roce 1663 převzal funkci jeho syn Jiří a toho vystřídal v roce 1667 jeho potomek Adam Pietsh. Ten vykonával funkci rychtáře až do roku 1694. Toho roku přešla rychta (šolcovna), která byla v č. 3 i funkce rychtáře na Františka Hanische.
V roce 1676 byla dolní část Rudolfova zasažena velkou povodní. V té době, stál již na Černé Nise panský mlýn – Buschmühle. Mlýn byl touto povodní poškozen a trvalo až do podzimu než byl přívodní žlab a mlýnské kolo opraveno.
V období let 1679 a 1680 bylo velké selské povstání, které zasáhlo především západ a sever Čech. Povstání vzniklo jako protest proti novým feudálním břemenům zaváděným po třicetileté válce. Nevolníci byli vedeni řasnickým kovářem Ondřejem Stelzigem a povstání se brzy rozšířilo i na panství Liberec, Lemberk, Grabštejn, Zákupy. Dne 22.11.1679 byla velká petiční akce nevolníků frýdlantského panství v Boleslavské gubernii. Celé povstání bylo tvrdě potlačeno oddíly hraběte Piccolominiho. ^*5
V srpnu až prosinci 1680 se šířil krajem Hlízový mor (také se mu říkalo Černá smrt). Pro jeho oběti byl v Liberci zřízen nový hřbitov a u něho postaven tehdy dřevěný Křížový kostel. Mor si v obcích kolem Liberce vyžádal mnoho životů. Rudolfov byl však jako zázrakem obětí ušetřen.
Koncem 17.století nechal správce Libereckého panství Kristián Platz z Ehrentalu postavit na loukách v Rudolfově teletník. Chtěl, aby se obyvatelé Rudolfova zabývali pastevectvím. K teletníku patřilo pět domů (č. 23 až 26 a 31). Stodola stála na místě dnešního domu č. 22. Hospodářství se ale nevyplácelo a bylo brzy bylo zrušeno. ^*6

Tak skončilo pro rudolfovské 17.století.

*1 Panská pokladna potřebovala další a další peníze – hodně peněz. Poddanské obce měli za povinnost odvádět úrok z pronajatého pozemku, který měla obec přidělený a tak panstvo mělo zájem na zakládání nových obcí a mělo k tomu i výkonu moc.

*2 Pro první obyvatele Rudolfova byla z vrchnostenské půdy vyčleněna oblast od Žulového vrchu až k Ottovu potoku a k Markétině kameni. Plocha území to byla velká (tedy, asi třikrát větší plocha, než byla plocha obce na počátku 20.století!). První osadníci však území odmítli a vrátili ho zpět se slovy: "k čemu nám tolik země, křoví a kamení ?" (podle Františka Spatzala)

*3 Jitro je asi 5754,6 m2, ale jitra jsou různá dolnohradské, rakouské a vídeňské].

*4 Před rokem 1850 spravoval administrativně obecní záležitosti rychtář, scholze (hodnost - byl jmenovaný vrchností a měl z toho výhody). Rychtář si často vybral několik spolupracovníků. Rychtářství se dědilo. S tímto úřadem byla spojena i jakási vícepráva, zejména právo čepovat pivo. Místnost, kde se čepovalo se nazývala „Krčma- Kretscham“, jinde to byly Šenkovny. Rychtáři měli v obci i jistou soudní pravomoc a vybírali pro provrchnost daň.

*5 Neštěstí nevolníka a poddaného té doby tkvělo v tom, že neměl jednoho, ale hned několik pánů. Přesněji řečeno tři : stát, vrchnost a do značné míry i církev. A k tomu měl ještě povinnost bezplatné roboty na panském, a robota někde představovala až 6 dnů v týdnu. 28.6.1680 vydal Leopold I. robotní patent a vněm stanovil maximální robotní povinnost 3 dny v týdnu, ale i tak to bylo 150 dnů za rok.