Před rokem 1700 se začalo rozmáhat tkalcovství. Na přelomu století již bylo v plném rozkvětu a tkaním se živilo mnoho pilných rukou ve městě i na vesnici. Také v Rudolfově se naučilo několik lidí tkát kvalitní plátno a touto činností se také živilo. Ještě v první polovině 19. století byly v domech č.5, 7, 10, 13, 18, 20 a 23 "plátenické židle".

V letech 1712 a 1717 byly po silných vichrech velké polomy které měly na lesy zhoubný vliv. Padlo 50.000 plm dřeva. Jen pro představu, hutě na Nové Louce a v Kristiánově spotřebovaly asi 7.000 plm dřeva ročně.

Od roku 1694 byl Rudolfovským rychtářem a současně i soudcem František Hanisch. V roce 1715 přešla funkce rychtáře na Hanuše Tallowitze, který úřadoval ještě v roce 1724. Bohužel v tomto roce se historická posloupnost ztrácí, ale v polovině 18.století (1750) byl pravděpodobně rychtářem v Rudolfově Antonín Tallowitz, potomek Hanuše Tallowitze. V té době byla rychta i krčma v domě č.3, ale v roce 1772 byl dům č.3 pro svoje velké zadlužení vrchností prodán a rychtář Tallowitz skončil. Až do ustanovení nového rychtáře, vykonával prozatímně tuto funkci Josef Hauser do té doby rudolfovský soudce. Obec ale bez řádně jmenovaného rychtáře dlouho nezůstala. Josef König, prodal v roce 1775 svůj dům č.1, který byl také krčmou, panu Janu Pavlu Streitovi z Hraničné a Streitové se stali na dlouhou dobu nejvyššími osobami v obci. Streit zastával rychtářský i soudcovský úřad. V roce 1782 přešla nejvyšší obecní funkce na Jana Antonína Streita, syna Jana Pavla a v roce 1789 na jeho vnuka. Jan Antonín Streit pak vykonával funkci rychtáře až do roku 1820.

Dne 15. dubna 1736 byl ve Fojteckém revíru zastřelen poslední medvěd Jizerských hor a dne 6. června 1766 byl také ve fojteckém revíru chycen do jámy poslední vlk.

Z první poloviny 18. století jsou dochovány první podrobnější popisy území a obcí. Tereziánský katastr - (třetí berní rula), evidovala nejen rustikální půdu, ale i měšťanské domy, řemesla a Židy. Katastr přihlížel i k bonitě půdy. Z tohoto katastru pochází také první podrobný popis Rudolfova. Základní měnovou jednotkou té doby se stal jeden zlatý ve stříbře, který měl hodnotu polovinu tolaru nebo 30 krejcarů. Tedy jeden tolar byl 60 krejcarů. Revize katastru z roku 1757 evidovala i půdu dominikální (církevní). Na dalším katastru - Josefinském, byly práce zahájeny v roce 1785. Na základě přesných měření byla evidována veškerá zemědělská půda. Patentem ze dne 1.11.1789 vstoupila v platnost berní a urbariální reforma.

V letech 1756–1763 zuřila sedmiletá válka. Na našem území začala jako v pořadí již třetí válka mezi Rakouskem a Pruskem o rakouské dědictví. Pruský král Fridrich II – Veliký vpadl roku 1756 na území Saska a postupoval dále do severních Čech. 21. dubna 1757 prohrálo Rakousko bitvu u Liberce a prusové začali rabovat. Část obyvatel Liberce se ze strachu před vojáky rozhodla hledat útulek v rozlehlých harcovských lesích. Vyhledávaným místem uprchlíků se stal Mešní kámen schovaný v hlubokém lese. Nalézá se na svazízh Maliníku. Je to asi 4 m vysoký žulový balvan, na kterém jsou vytesána znamení, písmena a číslice od nuly do desíti. Na tomto místě ve volné přírodě pořádali duchovní mše a přednášeli svá kázání. Na tyto zlé časy se podle pamětníků vzpomínalo ještě na konci 19.století.

V Rudolfově a jeho okolí není mnoho církevních památek. Největší a nejstarší památkou byla kaple, kterou postavil v roce 1760 pan Kristián Weber (pradědeček pozdějšího hostinského z Wébrovy restaurace v Rudolfově č.3). Kaplička stála při cestě do Bedřichova vedle Weberova hostince. V roce 1889 ji na svůj náklad nechal opravit pravnuk stavitele kapličky pan Kristián Weber – hostinský v Rudolfově.

Někdy kolem roku 1780 se v kraji rozšířilo soukenictví. Z tohoto důvodu se mnoho vesnických obyvatel vyučilo této živnosti a začalo se jí zabývat. Také v Rudolfově se našli soukeníci. U soukeníků byly na pomocné práce často zaměstnány také ženy z blízkých stavení.
Tkalcovství, soukenictví a práce v lese, to byla v průběhu 18. století hlavní zaměstnání Rudolfovských. Ke konci 18. století se stala významná změna v hospodářských i sociálních poměrech celého Rakouska. Kronikář Rudolfova ji zaznamenal asi takto:
15. ledna 1782 byl za velké radosti a jásotu nevolníků, po celém městě a okolních vesnicích zveřejněn patent císaře Josefa II, který zrušil nevolnictví.
Před koncem 18. století (v roce 1786) se začalo z vrchů nad Rudolfovem do Stráže nad Nisou znovu splavovat dřevo.
Patenty postupně zaváděné Josefem II se Vrchnostem na celém území Rakouska nelíbily. Vrchnost se cítila berním a urbárním patentem poškozena ve svých právech. Ubíral jim z jejich stoupajících nároků (berní patent například převáděl určitým způsobem robotu na peníze).
Když Josef II zemřel, nutilo panstvo jeho bratra Leopolda II k odvolání reforem a císař reformu dne 9.května 1790 obvolal.

Tak končilo pro rudolfovské 18.století.