Největší rozkvět zaznamenal Rudolfov na přelomu 19. a 20. století, brzy po vybudování silnice z Kateřinek do Rudolfova a Bedřichova. V roce 1900 mě Rudolfov 60 domů a 460 obyvatel. To bylo víc než Šimonovice, Minkovice, Kunratice, Pilinkov, Javorník a téměř stejně jako Ostašov a Karlinky. Daně které Rudolfov platil ale byly pouhých 907,-K ročně a menší daně platila již jenom Hluboká a Javorník. Tou dobou provozovalo v obci živnost pět hostinských.
Významnou událostí roku 1900 bylo zřízení obecního hřbitova. Byl umístěn v horní části obce a první na něm nalezl místo svého posledního odpočinku Adolf Jahn z č.54. O hřbitov se zasloužil vrchovatou měrou. Daroval na něj pozemek.
Velmi významnou událostí pro Rudolfov kterou nemohu vynechat, bylo založení Vodního družstva. Po několika velkých povodních na konci 19. století bylo 25.září 1899 založeno v Liberci „Vodní družstvo pro regulaci vodních toků a stavbu vodních přehrad v povodí Zhořelecké Nisy pro město Liberec a zemské okresy Jablonec nad Nisou, Chrastavu a Frýdlant.“ V prosinci 1899 byly potvrzeny stanovy družstva a 7. ledna 1900 se konalo ustavující shromáždění. Jedním z řady zakládajících členů družstva se stala i obec Rudolfov.
Zásluhou Vodního družstva byla v letech 1903–05 vybudována na Černé Nise klenutá přehrada.
V roce 1906 se v sousedním Liberci konala velká výstava nazvaná „Němci v Čechách“ a v roce 1907 byl nedaleko studánky nad Ruprechticemi postaven malý poutní kostelík nazvaný „U obrázku“. Dílo profesora Kühna. Kostelík vysvětil dne 20. 6.1909 pražský biskup Dr. Václav Frind. Ke studánce, která je od nepaměti nedaleko kostela a kolem které vedla Nová poutní stezka do Hejnice, se vztahuje několik pověstí o zázračném uzdravení. Ale čas běžel dál. V Rudolfově probíhalo vše podle vžitých regulí a rituálů a nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží pohroma. Psal se rok 1914, zastřelili Ferdinanda a vypukla první světová válka.¹⁾
Pro obyvatele celých světadílů nepřinesla válka nic dobrého a nic dobrého nepřinesla ani obyvatelům Rudolfova. Do obce samé válka sice přímo nezasáhla, neodehrála se zde žádná bitva, ani přestřelka a také bombardování se vyhnulo, ale z Rudolfova postupně narukovalo 106 mužů narozených mezi léty 1874 až 1898. Ve válce padlo 16 z nich. Zajato bylo dalších 13, z toho devět na ruské a čtyři na italské frontě. Do konce roku 1920 zemřelo na následky válečných útrap ještě dalších 16 mužů. Toho roku bylo v Rudolfově 14 stavení, ve kterých nežil žádný mužský obyvatel.
Po válce byl v mnoha obcích mladé Československé republiky, postaven památník padlým. V Rudolfově byl památník postaven nedaleko hřbitova na vyvýšeném místě a osazen deskou se jmény padlých.
V Rudolfovské kronice je o první světové válce napsáno :
Světová válka a její vliv na obec.
O působení a následcích války měl každý místní obyvatel jen mizivou představu. Bylo to již hodně let, kdy místní občan prošel válkou a bídou. Nyní to ale trpce pocítí všichni, od nejmladšího dítěte po nejstaršího stařečka. V neděli 26.7.1914 přišel všem na vědomí mobilizační rozkaz a již po několika dalších dnech 17 mužů odešlo k plnění povolávacího rozkazu. Jak často byly přehlídky povolaných a patřících k panství, není na obecním úřadě zapsáno, jelikož nebyla pozvání oznámena. Ale přihodilo se, že i starší věková skupina byla povolána k přehlídce, protože nebylo již schopných mladých mužů. Až do konce války bylo z Rudolfova povoláno celkem 106 mužů. To z celkového počtu 400 obyvatel činí víc než 25% populace.

Rudolfov v Československu.
Válka skončila v roce 1918. Německo spolu s Rakousko–Uherskem a Itálií válku prohrálo a vzniklo Československo. Z tohoto pohledu je nutné vzít jako prioritní v úvahu skutečnost, že svou zeměpisnou polohou patřil Liberec a jeho okolí vždy na území Koruny zemí českých, ale česky se v Liberci ani jeho okolí mnoho nemluvilo. V tomto smyslu, nebyl výjimkou ani Rudolfov, kde se do roku 1918 k české národnosti nehlásil nikdo. V roce 1921 se k české národnosti hlásilo 10 obyvatel a v roce 1930 jen 5 obyvatel.
Po válce se německá většina žijící na pohraničním území jen těžko smiřovala s tím, že se s rozpadem Rakousko-Uherska změnila i skutečnost při používání jazyka. Písemný a i osobní styk zástupců územně správních celků se začal uskutečňovat v českém jazyce. Nebyla to sice povinnost, ale například smlouvy mohli být sepsány v německém jazyce, ale musely být úředně přeloženy nebo úředník na zemských úřadech musel složit zkoušku z českého jzyka.
Ať to bylo jakkoliv, tento jazykový a posléze i nacionální problém trval až do obsazení naší republiky v říjnu 1938 a zabrání jejího zbytku v březnu 1939. Jinak probíhal život v obci asi stejně jako před válkou.
31. ledna 1923 bylo na Nové louce naměřeno 181 cm sněhu. Za celý rok 1924 napršelo na Nové louce 2623 mm srážek a to je druhé Evropské maximum. V této době přehrada na Černé Nise jistě zabránila další ničivé povodni v jejím údolí. V únoru 1929 byly velké mrazy. 11.února 1929 bylo v Rudolfově naměřeno -31°C. Pro velké mrazy a nedostatek topiva se od 18. do 28.února 1929 v Rudolfovské škole nevyučovalo.
Na počátku roku 1923 zahájilo Vodní družstvo jednání o stavbě vodní elektrárny v Rudolfově. Příprava a později i stavba vyrovnávací nádrže a vodní elektrárny (VE) Rudolfov měla minimálně okresní význam. Bylo navrženo a později se i stala VE Rudolfov součástí Příměstské elektrárny v Andělské hoře, která zásobovala elektrickou energií celou libereckou aglomeraci. Stavba hráze vyrovnávací nádrže byla zahájena v roce 1926 současně s výstavbou vodní elektrárny typu Pelton. Kamenem, jako stavebním materiálem, zásoboval stavbu nově otevřený Houžvičkův lom v sousedství vznikající vodní nádrže. (Dnes zastávka MHD).Od roku 1932 je potrubím o průměru 70 cm přiváděna voda k Peltonově turbíně umístěné v objektu na břehu vyrovnávací nádrže.
Průmysl ale nenašel v Rudolfově vhodné podmínky ani v tomto pro rozvoj příhodném období. To se projevuje na stagnaci a postupném vylidňování obce. V třicátých letech 20.století pracovala z průmyslových podniků v Rudolfově jen pila Karla Webera. Obec se ale neztratila, začal vzrůstat její význam jako rekreační zóny pro obyvatele Liberce. V třicátých letech 20.století vlastnil Busch-schenke pan Antonín Jahn a nabízel pokoje k ubytování. Výstavba dnešní Jizerské chaty paní Růženou Kaiserovou a vhodné umístění restaurace u křižovatky cest, podporovala zájem turistů o tuto lokalitu. Během roku 1937 byla vybudována a dne 21.8.1937 předána nová turistická a lyžařská cesta z Rudolfova do Bedřichova. Na cestě se však hned po jejím otevření začaly objevovat problémy způsobené cyklisty. Liberecké noviny dne 2.10.1937 napsaly: „.. jízda na kole je po této cestě přísně zakázána a cyklisté musí používat okresní silnici“.
Ale doba byla již někde jinde. V oblasti pohraničí, zvláště tady v horách, nebyl život nikdy lehký, poměry byly složitější než v jiných částech země. Složitější než jinde byla i otázka sociální navíc komplikovaná otázkou národnostní. Nejdříve pravděpodobně nevadila, ale později, tady na liberecku přibližně od poloviny 19.století, se začala prosazovat do popředí. V Liberci, Rudolfově a všude v okolí se stále mluvilo německy a v roce 1938 byl za humny führer a říše a začalo se hromadně skandovat „Wir wollen Heim ins Reich“ – My chceme domů do říše, a vyvrcholení i zakončení známe všichni z dějepisu nebo z vyprávění svých rodičů.
Od 15.9.1938 bylo pro politický okres Liberec vyhlášeno stanné právo, ale o měsíc později 18.10.1938 se na liberecké radnici již sešlo 31 starostů okolních obcí (zúčastnil se i starosta Rudolfova) a rokovali o návrhu tzv.Velkého Liberce. Své „ne“, řeklo 7 obcí, kromě jiných i sousední obec Kateřinky. Nakonec do „Velkého Liberce“ nepřipadl ani Rudolfov. Podle sčítání lidu v roce 1939 měl Rudolfov 304 obyvatel.

1) Na počátku stála proti sobě dvě uskupení. Trojspolek a Trojdohoda. Trojdohoda sdružovala Francii, Rusko a Velkou Británii a vznikla v r. 1907. Trojspolek byl založen již v roce 1882 a sdružoval Německo, Rakousko-Uhersko a Itálii.