Památky v Rudolfově

Kaplička
Od roku 1760 měl Rudolfov svoji kapličku. Byla tvarem jednoduchá 180 x 165 cm a 315 cm vysoká. Sedlová střecha, výklenek a trojúhelníkový fronton. Kapličku zřídil Kristián Weber. Opravena byla v roce 1889. Kaplička stála v místech kde je dnes křižovatka ulic U vleku a K hájence asi do roku 1962. Kaplička je vidět na některých dobových pohlednicích vedle bývalé Weberovy hospody č.3.

Památník obětem první světové války
Památník je velmi dobře vidět od České chalupy. Stojí jen několik metrů od rudolfovského hřbitova, zarostlý v rododendronech a jalovčí.
Chybí na něm deska na které bylo uvedeno šestnáct jmen, v první světové válce padlých rudolfovských obyvatel.
Památník je granodioritový obelisk tesaný z "Rudolfovské žuly". Osazen je na granodioritovém soklu 106/106 cm o výšce 33cm. V dolní část obelisku tvoří kvádr vysoký 115 cm s vytesaným ložem pro pamětní desku. Kvádr pokračuje sbíhavým pylonem vysokým 200 cm zakončeným 15 cm vysokou špicí. Celkem je památník vysoký 363 cm. Ve vrcholové části je vytesán kříž a nápis "Der heimat danke" - Vlast děkuje. Když jsem poprvé tuto větu četl, napadla mě otázka. Která vlast vlastně padlým děkuje?
Rakousko-Uhersko již nebylo. Rozpadlo se s koncem první světové války a Československo v době první světové války. ještě nebylo.


Boží muka – U křížku
Na křižovatce cest v Rudolfově kamenná boží muka – Kříž z roku 1876. Do čtyřbokého granitového soklu je zapuštěn vysoký litinový kříž s vyžlebenými hranami a pozlaceným korpusem Krista a postavou světice nad patkou. Půdorys žulového soklu je 70 x 66 cm a výška 100. Kovový kříž je vysoký 295 cm.
V konkávních tesaných polích soklu jsou vytesány téměř nečitelné texty :
Čelní – zcela nečitelný.
Zadní - /An Stelle / des im Jahre Allhier / erbauten Kreuzes / wurde dieses Kreuzesdenkmal / aus Freiwilligen Spenden / der ganzen Gemeide Rudolfsthal / errichtet im Jahre 1876 / Jos. Gahler Bildhauer in Rudolfathal/.
Na tomto místě v tomto roce postaven kříž. Tento křížový pomník z dobrovolných milodarů celé obce Rudolfov byl postaven v roce 1876 Josefem Gahlerem sochařem z Rudolfova.
Levý boční – zcela nečitelný.
Pravý boční - Des Menschen / Herz ist so lange im = / (nečit.) bis se in dir o Gott / die wahre Ruhe findet!
Lidské srdce je tak dlouho neklidné než v Tobě ó Bože skutečný klid najde !
Správně :Fecisti nos ad Te et inquietum est cor nostrum donec requiescat in Te.
Stvořil jsi nás pro sebe,a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.
/ O wie spät habe ich dich geliebt, o Gott, du ewige / Schönheit u. Erbarmnis ! St. Augustin.
O jak pozdě mám milovaný já tebe, ó Bože, ty věčnou krásu máš ! Sv. Augustin.

Centrální Kříž s krucifixem na rudolfovském hřbitově
Kříž stojí na pravidelném čtyřbokém granodioritovém soklu 145 x 145 cm v centrální části hřbitova. Na soklu je umístěn čtyřboký granodioritový postupně se zužující podstavec vysoký 170 cm se zakončením ve tvaru koruny. Ze středu čtyřhranné koruny o straně 58 cm vyrůstá granodioritový 10 cm vysoký soklík ze kterého vystupuje 230 cm vysoký železný kříž s vyžlebenými čelními hranami a krucifixem.
Na čelní straně je obnovený zlacený nápis :
Ich bin die Auferstehung des Leben, weran michglaubt wird leben, wenn er auch gestorbenist. Joh.II, 25.
Já jsem vzkříšení života, kdo na mě věří bude žít, když on také nezemřel.

Pod zlaceným nápisem je na podstavci připevněna deska na které je napsáno : Im cedenken an alle verstorbenen rudolfstaler 1600 - 1945. (Vzpomínáme na všechny zemřelé rudolfovské 1600 - 1945.)
Ze zadní strany podstavce je vytesán letopočet 1900. Vztahující se k založení hřbitova.






Křížek - při cestě K hájence
Křížek stojí na granodioritovém podstavci k němuž se vystupuje po dvou nestejně hlubokých schůdcích. Půdorys podstavce má rozměry 88 x 80 cm a výšku 86 cm a je tvořen třemi, jednoduše opracovanými bloky. Nejnižší blok má rozměry 88 x 80 cm a výšku 20 cm. Na něm je umístěn druhý blok o rozměrech 54 x 48 a výškou 16 cm. Na tomto dvojbloku je osazen dřík vysoký 40 cm a základnou 49 x 45 cm. Dřík je ukončen stupňovitou hlavou 54 x 48 vysokou 10 cm.
Do tohoto podstavce je zapuštěn železný kříž z čtyřhrané ocelové tyče 5,8/1,4 cm. Na kříži chybí krucifix, který byl chráněn půlkruhovou stříškou z ocelového plechu. Uprostřed kříže byl umístěn ocelový svícen. Ze zadní strany je kříž upevněn ozdobnou ocelovou vzpěrou vyrobenou z ploché oceli 5/1,2 cm. Kříž i s podstavcem je vysoký 336 cm. Na přední straně dříku je tesaný nečitelný nápis. Na levé straně dříku je zašlý malovaný text. Pravděpodobně "Renoviert Ther. Just 1910".

Znak Rosenkruciánů
Znak je umístěn v hřebeni Mešních kamenů.
Řád Rosenkruciánů A.M.O.R.C. To je z latinského Antiquus Mysticusque Ordo Rosae Crucis, v češtině je řád zaregistrován pod názvem „Starý mystický řád růže a kříže“.Vznik řádu se datuje do sedmnáctého století, kdy jej založil jistý Christian Rozenkreuz - i když řád jako takový prý existoval již dávno předtím. Oficiální začátky řádu jsou zařazeny do egyptské školy mystérií, které pro veřejnost zpřístupnil Thutmose III. a od téhle doby se také počítá rosenkruciánský letopočet. Rok 2000 je podle rosenkruciánského letopočtu 3353. Symbolika je kříž s růží - to je základní, oficiální symbol. Zlatý kříž s jednou rudou růží. Ta symbolika je mnohostranná, ale to základní, co se dá říci je, že kříž nemá náboženský význam. Význam tohoto symbolu je daleko starší. Kříž znamená průnik dvou principů - pozemského, představovaného horizontálním ramenem - a principu kosmického, což je vertikální rameno. Tím je například symbolizována dualita člověka, o níž řád učí. Růže ve středu tohoto kříže představují rozvíjející se lidské vědomí. 1)
Tabulka nad Mešními kameny nese letopočet 3345 - tedy rok 1992. V případě tabulky nad Mešními kameny se pravděpodobně jedná o symboliku tohoto řádu, přestože znak na ní není ozdoben růží.

Jizerskohorské pomníčky

Klogertův kámen
„Klogertova smrt – pomníček i příběh sám jsou nejisté. Je–li příběh pravdivý, je "Kologert" nejstarším jizerskohorským pomníčkem. Několik metrů, pod vládní cestou z Bedřichova na Černou Nisu nebo Novou Louku je do země zapuštěn kámen se starodávně vytesaným letopočtem 1674. Občas u něho bývá kříž. Je několik domněnek o smrti dřevorubce Klogerta. Nejčastěji se opakuje ta, která tvrdí, že jej zabila padající jedle. Na starších mapách je toto místo nazýváno „U Klogertovy jedle“

Mešní kameny
Jsou nedaleko od sebe vzdálené skalní útvary leží nad Harcovem, asi kilometr na jihovýchod od České Chalupy. Jsou to nevysoké skály na západní straně hřbítku, který sbíhá k jihu od silnice nad Českou Chalupou v Rudolfově a odděluje dvě harcovská údolí Prostřední a Dlouhý cíp po jehož úbočích vede dnes cesta z Rudolfova do Harcova a Liberce. Pokud vím, tak o těch kamenech existují dvě pověsti.
Ta první je z doby po Bílé hoře (1620). Rudolfov ještě neexistoval a po popravě 27 českých pánů nastala v Čechách násilná protireformace. V těchto těžkých dobách mohlo být jen katolické náboženství, ale výra v boha a způsob vyznávání se v rodinách dědila a po upálení Mistra Jana Husa nebylo katolické náboženství v Čechách příliš v oblibě. Tajní evangelíci si zřídili vysoko v horách nad Harcovem tajné shromaždiště, na kterém se scházeli a pořádali tajně své bohoslužby. Někdy po roce 1635 bylo shromaždiště prozrazeno a účastníci shromáždění povražděni.
Ta druhá pověst je památka na sedmiletou válku (1756 až 1763). Několik dnů před bitvou u Liberce, kterou 21. dubna 1757 vyhráli Prusové, se ze strachu před pruským pleněním a následně před epidemií skvrnitého tyfu (probíhala v době od 8.1757 do 5.1758,ale lidé na tyfus umírali ještě v únoru 1759), část libereckého obyvatelstva rozhodla utéci do harcovských lesů i se svým majetkem. U Mešního kamene jim sloužili mše tři liberečtí duchovní. Josef Hartisch, Jan Schicht a Michal Wittek. Lidé se však před nemocí neuchránili ani v pustých lesích a postupně na tyfus zemřeli i všichni tři duchovní. Chudí obyvatelé zemřelí v liberecké farnosti v tomto období, byli pochováváni u kostela sv. Kříže.
Nevím, jestli jsou pověsti pravdivé, ale obě mají pravdivé historické jádro a také je jisté, že Mešní kameny existují.

Hrzánův kříž
Až sem došel od Jahodů jejich kamarád. Jmenoval se Jan Hrzán,ale skoro všichni kamarádi mu říkali Tarzan. Často chodil do Rudolfova na návštěvu k Jahodom. Byl z Jablonce nad Nisou a bylo mu 70 let, když mu na tomto místě selhalo srdce.

Stammelův pomníček
Stammel, vlastním jménem Augustin Zenkler, se narodil 12. září 1825 v Janově nad Nisou a pytlák byl již od mládí. Nebyl to ale obyčejný pytlák, lesy i přírodu měl rád a jeho měli velmi rádi lidé. Byl dobrosrdečný a laskavý a mimoto spolehlivý. Za pět zlatek kdykoli opatřil srnce. V roce 1863 pojal rozhodnutí, odstěhovat se i s rodinou do Ameriky. Prodal hospodářství, koupil lístky na loď a sezval kamarády k poslednímu rozloučení. Naposledy se pak vydal do hor, aby ulovil jelena a vystrojil z něho pro přátele hostinu. Bylo ráno úterý 6.října 1863. Stammel zamířil a střelil. Lesem nad údolím Černé Nisy se ozvala rána. Padl poslední Stammelův jelen. Tenkrát ráno, ale ozvěnu výstřelu zaslechli i dva lesníci, kteří nedaleko odtud číhali na vysokou. Lesní Antonín Mieth a adjunkt Nuewinger zpozorněli a co nejrychleji se vydali za výstřelem. Na svahu nad řekou uviděli pytláka skloněného nad skoleným jelenem. Nestačili zavolat, ani se připravit k výstřelu, pytlák se náhle prudce vztyčil, popadl svoji rozkládací dvojhlavňovou pušku a bez dlouhého míření vystřelil. Adjunkt uskočil za strom, ale starší a pomalejší Mieth vykřikl a zhroutil se.
Pak vystřelil Neuwinger. Rána padla, ozvěna výstřelu se rozehřměla lesem a pytlák zmizel, jako by se do země propadl. Adjunkt se o něj ani nestaral, přiklekl k lesnímu, který krvácel z ošklivé rány na pravém stehně.
Teprve pozítří, 8.října, se po horách roznesla zpráva, že se Stammel nevrátil ze svého posledního lovu. Kamarádi se jej vypravili hledat. Našli Stammela ležet na zemi bez života. Ležel na místě vzdáleném slabou čtvrthodinku od místa přestřelky. Lesní Mieth se po dlouhé době uzdravil a jeho rodina postavila na místě neštěstí kamenný pomníček s křížem a nápisem Miethova rodina. Přesto se pomníčku říká Stammelova smrt.

Holubův kříž
Zvláštní kovový kříž, který je zasazený do nevelké skály na západním svahu Žulového vrchu připomíná smrt lesního dělníka Františka Holuba. Někdy mezi roky 1860-1880 ho zbil padající strom. Dočetl jsem se, že František Holub byl obyvatelem Rudolfova. V době jeho smrti měl Rudolfov víc než 400 obyvatel a tak by to mohla být pravda. Hledal jsem v historických pramenech, ale dosud se mi nepodařilo nikoho toho jména mezi obyvateli Rudolfova nalézt.

Mlynářův kříž
Mlynářův kříž – 593 m.n.m. je jedním z dochovaných kamenných artefaktů při historické trase Poutní cesty. Známý kříž stojí při turisticky značené cestě z Lidových sadů do Rudolfova. Říká se, že na tomto místě zemřel Antonín Jäger mlynář z nedalekého Rudolfova. Tato povídka, ale nebude pravdivá. Nápis na kameni nic o smrti neříká. Naopak zní jako poděkování a na památku mlynáře Antonína Jägera z Rudolfova. Mlynář Jäger byl pravděpodobně vzácný člověk a lidé ho měli rádi a tak mu na památku postavili pamětní kříž. Mlynář například zakoupil již v roce 1828 zvon na budoucí místní Rudolfovskou školu a 24. května 1828 ho nechal zasvětit sv. Antonínu z Padui. Mlynář Jäger zemřel 13.března 1864 doma v posteli. Zvonek umístěný ve věžičce školy však poprvé zazněl až po mlynářově smrti.

Erwin Löwy
3. prosince 1929 za slunného nedělního dopoledne byl v levotočivé zatáčce na cestě od Strážního buku k České Chalupě, zastřelen třemi ranami z revolveru bankovní úředník Erwin Löwy. Bylo mu třicet dva let a patřil do významné podnikatelské rodiny.

Strážní buk
V jizerskohorských lesích rostly a rostou mohutné kleny a buky, které zasluhují pozornosti. Známý je i strážní buk se zarostlým křížem při výstupové cestě z Liberce do Rudolfova, pod kterým stávaly hlídky při ostrých střelbách v nedaleké harcovské střelnici. Podle toho, že střelnice je secesní a ve vztahu k výstavbě horních kasáren v Liberci se dá předpokládat vznik harcovské střelnice kolem roku 1911 a od těchto dob bylo místo pod bukem určeno hlídkám.

*1 Literarura : 1) Eben Michal : Časopis Fantastická FAKTA