V roce 1910, záhy po dokončení Bedřichovské přehrady (Fridrichswalder Talsperre), vznikla myšlenka na vybudování energetického zdroje. Měl vzniknout na dosud nevyužitém peřejnatém úseku Černé Nisy. Autorem projektu byla firma Ganz Leobersdorf. Investorem mělo být "Vodní družstvo pro regulaci toků a výstavbu údolních přehrad v povodí Zhořelecké Nisy pro město Liberec a zemské okresy Jablonec nad Nisou, Chrastavu a Frýdlant." Zajímavostí je, že tok Černé Nisy od Rudolfova po Stráž nad Nisou byl na přelomu 19. a 2O. století energeticky nejvíce využitým tokem v rámci celého Rakouska Uherska, později Československa, ale ve své době i v Evropě.
Projekt z roku 1910 řešil využití vodního potenciálu mezi přehradou a Rudolfovem bez vlivu na dosud postavená vodní díla. Celkový hrubý spád navrženého vodního díla činil cca 138m, průtok byl navržen na 300l/s, dosažitelný výkon lžícové (Peltonovy) turbiny měl být cca 300kW. Jako rezerva výkonu měl být ve strojovně instalován Dieselový stojatý motor o výkonu 220kW.Finanční situace Vodního družstva a následná 1. světová válka nedovolily tento navržený projekt realizovat.

Situace se zcela změnila po vzniku Československa a přijetí zákona 438/1919 Sb. z a n. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. V letech 1923 až 1924 přepracoval projekt z roku 1910 ing. Ludwig Hamburger. Navrhl několik variant lišících se jak provedením, tak i dosažitelným výkonem. Investorem byla Přespolní elektrárna a.s. Liberec se sídlem v Andělské Hoře, která vznikla podle zákona 438/1919 Sb. z a n., z Üeberlandkraftwerke Reichenberg jako jeden z 25 všeužitečných energetických závodů v ČR. Autorem architektonického návrhu Vodního díla Rudolfov byl Ing. arch. Artur Payr, profesor německé vysoké školy v Praze.
Vodní dílo představuje soustavu dvou MVE a vyrovnávací nádrže. Nedílnou součástí je přivaděč,který byl vybudován k zásobování MVE v Rudolfově vodou z Bedřichovské přehrady.
Stavba byla zahájena v roce 1925. Stavební práce zpočátku řídil stavitel Priebsch. Posléze zastupoval firmu Eduard Ast její stavbyvedoucí Ing. Stroner. Náhon vody (kanál) z Bedřichovské přehrady má na délce 3251 m spád pouhých 2,1m. Ukončen je ve vodním zámku, odkud je voda vedena vysokotlakým ocelovým potrubím o průměru 70 cm (přivaděč) k MVE. Dodávka a položení přívodního nýtovaného potrubí byla svěřena firmě Breitfeld Daněk v Blansku. V náročném horském terénu byla montáž zahájena 23.8.1926 pod vedením šéfmontéra Trojáčka. Výstavba revizních šachet, provádění výkopu a pokládání potrubí byla realizována s minimem mechanizace. Tlakové potrubí je 1103 m dlouhé a celkové převýšení je 173 m. Práce na něm byly ukončeny tlakovou zkouškou 22.12.1926.Tímto tlakovým potrubím je voda vedena k dvojité turbíně typu Pelton, umístěné v objektu na břehu vyrovnávací nádrže.

Dodavatelem technologie vodního díla bylo vybráno sdružení firem J.M.Voith St. Pölten a Siemens Schuckert Wien. Návrhový rozpočet na celou stavbu činil 7,5 mil. Kč. Postupně se ale náklad na výstavbu vodního díla vyšplhal až na 21 mil. Kč. a tato finanční situace byla příčinou interpelací v poslanecké sněmovně ČR. Vládní dohled Zemského správního výboru nad výstavbou vodního díla měl vrchní rada Kubišta.
Montáž turbíny a příslušenství byla zahájena 24.6.1926, pod vedením šéfmontéra Fuhricha. Dvojitá vodní turbína systému Pelton má celkovou hltnost 660 l/s. Montáž generátoru a příslušenství zahájil 9.8.1926 šéfmontér Ganser, montáž elektročástí řídil šéfmontér Pahl. Generátor vyrábí el.energii o napětí 5000 V. Dne 2.1.1927 bylo soustrojí přifázováno na kabelovou síť Přespolní elektrárny. Zpočátku byla elektrárna provozována jako pološpičková, s provozem od 6 do 22 hodin. Po dokončení stavby vyrovnávací nádrže od 20.7.1928 přešla pak na špičkový provoz dle zatížení sítě Přespolní elektrárny Andělská Hora. Vyrovnávací nádrž elektrárny Rudolfov má objem 25.000 m3. Výška hráze nad terénem je 14,6 m, délka dráze je 63 m a šířka koruny hráze je 2,6 m. V hrázi je umístěna dvojitá vodní turbína Francis o souhrnné hltnosti 660 l/s. Závěrečná kolaudace Vodního díla proběhla 18. a 19. června 1929.
O provoz Vodního díla pečovalo 6 zaměstnanců včetně vedoucího. Z toho 3 pracovníci byli vyčleněni na obsluhu spodních výpustí na přehradě a celého přívodního kanálu včetně vodního zámku. Ostatní obsluhovali jak 2 soustrojí, tak i sekundární síť v oblasti Rudolfova.



Dnes můžeme jen obdivovat, s jakou pílí a poctivou prací, přes všechny obtíže, postavili naši předkové zcela nadčasové vodní dílo. Bude-li o něj patřičně pečováno, pak jistě oslaví své stoleté narozeniny v plném provozu.

Petr Nedomlel
VE Rudolfov 1 a 2