Začínat je vhodné na začátku, ale o začátcích a zvláště těch vzdálených toho většinou víme pramálo. Začněme tedy v dobách, kdy Rudolfov ještě neexistoval a místo na kterém dneska stojí, si lidé označili pouze pro svoji orientaci a jen proto aby se lépe domluvili a také proto, že pojmenovávat místa patřilo od dávného dávna k dobrému zvyku. Pojmenování místa vyjadřovalo vztah k území a vytvářelo mezi lidmi pocit sounáležitosti a příslušnosti k určitému místu kde se rodili, pracovali a žili.

Tak právě tenkrát, v době kdy místa dostávala svá jména, nazvali lidé toto široce rozevřené údolí prostě Buschdorf. (Pan Ing. arch.S.Technik přeložil tento název krásným českým slovem Lesná nebo Lesov). Už z doby, kdy Kateřina z Redernu založila osadu Kateřinky, je v libereckých gruntovních knihách zaznamenána první zmínka o místu,které leží v horách a ke kterému vedla cesta řečená "Buschdorfweg". Cesta směřovala z libereckého náměstí, v trase dnešní ulice 5.května, směrem do hor. Byl-li "buschdorfská" cesta, muselo být i místo Buschdorf a tak je tato první zmínka v pozemkových knihách z roku 1609, jakousi předzvěstí, že na místě dnešního Rudolfova vesnice či seskupení obydlí existovalo již před oficiálním založením osady. Místo bylo pravděpodobně vyhledáváno lidmi pracujícími v lese.
První, byť sezónní osídlenci si v tomto tvrdém a pro život člověka nepříliš přívětivém prostředí opatřovali živobytí poměrně těžko. Drsné klimatické podmínky a chudá půda určovali způsob obživy, kterým se stala práce v lese, práce na chudých polích a pálení dřevěného uhlí v milířích. V širokém údolí si dřevorubci postavili několik dřevěných srubů a v nich přebývali pouze v čase dřevařské sezóny, kdy s nabroušenými sekerami a pilami vycházeli každé ráno do panenských lesů a v lese stojícím po staletí, káceli stromy, pro potřebu staveb pod horami, pro potřebu začínající manufakturní výroby, pro obchod a pro potřebu svoji vlastní.
Letopisec František Ressel usuzuje, že v tomto období mohla být v Rudolfově založena i sklářská huť. Bylo–li to skutečně tak, pak je jisté, že vesnice i huť v době třicetileté války zanikla. Více pravděpodobné však je, že Buschdorf byl osídlen jen sezóně a příležitostně, a obyvateli byli dělníci pracující v lese a uhlíři.

Přišla zlá doba. Evropou se přehnala třicetiletá válka, která začala bitvou na Bílé hoře a trvalo dlouhých třcet let než přišel mír.
Toto období míru charakterizoval letopisec Hora – Hořejš takto : „Zdecimované české obyvatelstvo se po třiceti letech dočkalo míru uprostřed ruin, hladu a zoufalství. Období bylo uhněteno z amalgámu prolévané krve, vybíraných peněz a také z přibývající roboty“.
Zem byla zpustošená, nízký stav obyvatelstva, vypálené vesnice a neobdělaná pole. Hlad, strach a nemoci. Krajinou se potulovaly malé skupinky, ale i celé tlupy hladových a otrhaných lidí bez domova. Byli to nejen zbytky žoldáků, rozpadlých armád evropských válečníků, ale i vyhnanců ze svých vypálených a vydrancovaných domovů. Ti všichni hledali obživu všude kde se dalo. V lesích, potocích, v opuštěných i obydlených staveních a také v kapsách a vacích slabších protivníků. Finanční prostředky potřbovala také panská pokladna, která byla válkou značně zdecimována. Majitel panství pronajímal vesnici pozemky a vybíral nájemné z pronajaté plochy. A tak se zakládaly vesnice.